Historie

Historie a popis kojetínského chrámu

Kojetínský kostel patří pravděpodobně k nejstarším kostelům na Moravě. Původní kostel snad založil kolem r. 1060 olomoucký vévoda Otto. Předpokládá se, že kostel s přilehlým hřbitovem stával na náměstí. V neklidných dobách Rudolfa Habsburského byl kostel přebudován na tvrz. Náhradou byl v roce 1278 postaven nový kostel na dnešním místě na gotickém půdorysu a kolem něj byl zřízen hřbitov, který zde byl až do r. 1831. Dosavadní patrocinium bylo převzato z původního kostela.

První zaručená zpráva pochází z roku 1399, kdy je zmiňován kojetínský kněz Jan, který stál na straně Prokopa ve sporech s markrabětem Joštem. Kostel byl už tehdy zasvěcen Panně Marii Nanebevzaté a svatému Petrovi, apoštolu. Byl jednolodní se dvěma bočními kaplemi a měl i jednu červenou věž se čtyřmi zvony.

V období husitského revolučního hnutí zůstalo město katolickým a kojetínský patriciát dal odvézt zlaté bohoslužebné předměty k uschování do Olomouce. V roce 1423 obsadili Kojetín Pražané pod vedením Bořka z Miletína.

Třicetiletá válka postihla také Kojetín. 3. července 1643 vpadlo do města na 1600 švédských vojáků maršála Torstensona, kteří je zpustošili. Kostel byl zasažen nepřátelskou palbou, byla poškozena klenba a věž. Vnitřek kostela byl zničen. Teprve v srpnu 1646 se započala nejnutnější oprava, která se však protahovala kvůli pokračující válce.

Přes velké potíže patron kostela, tovačovský pán hrabě Ferdinand Julius ze Salm-Neubergu, žádá 26. ledna 1687 olomouckého biskupa Karla z Liechtensteinu o povolení ke stavbě nového kostela, které obdržel hned 7. února. Po dobu stavby probíhaly bohoslužby v sálu radnice.

Architektem snad byl známý císařský stavitel Giovanni Pietro Tencalla, stavbu vedl stavitel Jiří Sessthaler z Olomouce a byla dokončena v roce 1692. Nový kostel měl již dvě věže, jednu hlavní loď a dvě postranní jako kaple. Avšak již 2. listopadu 1714 vyhořel i s farou a celým vnitřním městem. Obnovený kostel byl 22. října 1741 slavnostně vysvěcen olomouckým biskupem Jakubem Arnoštem, knížetem z Liechtensteinu. 1. září 1746 vyhořel kostel znovu i s vnitřním městem. Shořely i obě věže s báněmi. Na dovršení neštěstí 6. října prudká vichřice strhla kostelní štít mezi věžemi a prorazila klenbu kostela. Varhany byly zničeny. V letech 1748-52 byla provedena rekonstrukce, od které se již podoba kostela mnoho nezměnila. V roce 1774 blesk uhodil do věže a poškodil ji. Při velké požáru 26. srpna 1801 shořely obě postranní kaple a ve městě 158 domů. Roku 1830 vyrazila vichřice velké okno na kůru, střechy na kostele a věžích byly poškozeny.

Aby se zabránilo sesouvání zdiva (roku 1849 se propadla klenba kněžiště a částečně kleslo zdivo celého kostela), byla k presbytáři v roce 1853 přistavěna nová sakristie. V roce 1888 podle plánů arcibiskupského architekta Karla Meretty byly na věže přistavěny velké báně s lucernami a nad nimi menší báně s makovicemi a velkými kříži. Zároveň byl pořízen i hodinový stroj od pražského hodináře Heinze. 19. března 1892 byl vichřicí stržen kříž i s makovicí z jižní věže. Od r. 1886 je kostel stažen ankry.

Další generální oprava se konala v letech 1969-1970 za faráře P. Aloise Bubeníka. 30. října 1969 byly dány doklady a památky na tuto dobu do báně jižní věže a 2. května 1970 do severní báně.

Zatím poslední oprava kostela se konala v letech 1989-1990 za faráře P. Jaroslava Kalába. Kostel byl nově natřen zvenčí i zevnitř, v horní části lodi byla vyměněna okna.

1. června 1999 bylo poprvé zapnuto nové noční nasvícení farního kostela. 13. června 2002 byly do kostelních oken a na portál nainstalovány ochranné sítě proti ptactvu.

Exteriér

Poloha, budova

Kostel Nanebevzetí Panny Marie je nejvýznamnější stavební památkou města Kojetína. Je umístěn blízko hlavního náměstí, při silnici Olomouc – Kroměříž, která prochází středem Kojetína. Směrování kostela je tradiční, tedy oltářem na východ a průčelím s hlavním vchodem k západu. Kostel je umístěn ve svahu, takže severní strana je položena cca o 1-2 m výše a za kostelem, směrem k východu, se terén prudce svažuje.

Kostel je dlouhý 41,7 m, široký i s kaplemi 24,65 m, vysoký 18 m, výška kaplí je 5,70 m. Zdivo věží je vysoké 26,55 m. Celková výška věží i s kříži je 50 m, kříže jsou 4 m vysoké.

Průčelí

Kompozice kostela je završena štítem a dvěma věžemi, upravenými v polovině 18. století, s velkými báněmi a lucernami. Nad nimi se nacházejí menší báně s makovicemi a velkými kříži. Průčelí kostela zdobí ranně barokní portál s renesančními prvky, nad ním je umístěn latinský nápis o postavení kostela, jehož překlad zní:

Ke cti blahoslavené Panny byl hojnými penězi pobožných dům tento vystavěn v 34. roku panování od nepřátel nepřemoženého císaře Leopolda, v 28. roku od dosednutí na biskupství nevyrovnatelného knížete a milého představeného našeho Karla z Liechtensteinu, v 25. roce od přijatého ochranného a poddanského práva Ferdinanda ze Salmů, jenž byl stavbu tuto dobrotivě a hojně podporoval.

V průčelí kostela se dále nachází osm výklenků se sochami světců (zleva doprava a shora dolů): sv. Jan Nepomucký, sv. Cyril, sv. Metoděj, sv. František z Assisi, sv. Josef, sv. Václav, sv. Florián, sv. Jan Sarkander. Čtyři sochy (sv. Cyril, sv. Metoděj, sv. Václav a sv. Florián – podle ústní tradice mají jejich tváře představovat tehdejší purkmistry města Kojetína) pocházejí z let 1690-92, další byly darovány v r. 1914 a zhotovil je sochař Josef Hlobil z Kojetína. Ve výklenku ve štítu je umístěna socha Panny Marie Neposkvrněné.

Severní strana kostela a přilehlá zahrada

Na severní straně blízko kostela, ve stejné úrovni s průčelím, se nachází kamenný misijní kříž, pocházející z r. 1756, kdy zde konali misie kněží z Tovaryšstva Ježíšova. Na jeho čelní straně se nachází dnes již jen zčásti čitelný text. Záznamy pamětníků dovolují jedenáctiřádkový nápis alespoň přibližně rekonstruovat (rekonstrukce původního pravopisu se opírá o 5 zatím stále čitelných dolních řádek nápisu):

Crux missionis / Modlici se przi tom / Sw Krzizi trzikrat / Otczenass trzikrat / Zdrawas Marya / a wierzim w Pana / Boha dosahugi / cztyryczeti dni / odpustku dne 30 / miesycze srpna / 1756

Jižní strana kostela a přilehlá zahrada

Na jižní straně kostela se z vnější strany nachází výklenek, ve kterém byla umístěna skupina soch představující výjev z Písma svatého Ježíšova modlitba v Getsemane (srv. Lk 22,39-46). Dřevěné sochy Ježíše, anděla a apoštolů Petra, Jakuba a Jana pocházející z 1. poloviny 18. stol. byly zapůjčeny městskému muzeu a je možné je vidět ve Vzdělávacím a informačním středisku města Kojetína. V 17. stol. se na kostelní zahradě nacházela kostnice, ve které byly sochy umístěny. Kostnice byla prodána r. 1820.

Nad jižním vchodem do kostela jsou umístěny sluneční hodiny s latinsko-českým nápisem: Horas indicet quique faustas – Ukazujte každému hodiny šťastné

Vedle vchodu do kostela se dále nachází dřevěný kříž (vysoký cca 5 m), pořízený u příležitosti misií. Původní kříž byl pro velmi špatný stav nahrazen novým křížem, požehnaným 28. listopadu 1993. Jako upomínka na misie konané ve farnosti od 18. do 23. března 2003 byla na kříž připevněna mosazná tabulka.

Interiér

Kostel je postaven z cihel a kamene. Dlažba kostela je mramorová, střídavě kachle šedé a bílé, jen mimo lavice, pod kterými je písek, cihla a místy beton. Hlavní loď má 10 velkých oken z barveného modřínu, pravidelně členěných s nebarevnými skly. Boční lodě mají po 3 barevných oknech. Věže jsou pokryty hliníkovým plechem o síle 0,1 cm z r. 1970. Hlavní loď je pokryta pozinkovaným plechem s nátěrem. Okapy jsou z hliníkového plechu 0,1 cm. Omítka je vápenná, nová r. 1959 a opravená a stínovaná dle slohu v r. 1970.

Interiér kostela byl upraven v 18. století. Původně byl zdoben barevně, freskami a barevnými obrazci na zdi. Také sochy – dnes bílé – byly malovány barevně. Udržování této výzdoby však bylo pro farníky finančně příliš nákladné a proto místo restaurace fresek byl interiér v roce 1937 přemalován do dnešní podoby.

Presbytář

Hlavní oltář se skládá ze samostatného oltáře se svatostánkem a z oltářního pozadí. To je dílem kroměřížského sochaře Jana Ležatky z let 1767-1769, opravován byl v r. 1849 a v r. 1866. Uprostřed pozadí z umělého mramoru se nachází olejomalba Nanebevzetí Panny Marie, dílo vídeňské malířské akademie také z r. 1769 (nynější obraz je kopie z r. 1867 od malíře Františka Tocháčka z Olomouce). Panna Maria, sedící na oblaku, je anděly vyzdvihována do nebe. V horní části rámu obrazu se nachází erb patrona kostela, hraběte Ferdinanda Julia ze Salm-Neubergu – dva zkřížené nože.

Po stranách obrazu jsou sochy svatého Jáchyma a svaté Anny, rodičů Panny Marie. V horní části pozadí jsou sochy, které představují Nejsvětější Trojici – na pravé straně Boha Otce, vedle něj je zeměkoule jako symbol toho, že Bůh stvořil nebe i zemi. Na levé straně pak je Bůh Syn Ježíš Kristus. Spolu s Otcem drží korunu, kterou je Panna Maria korunována. Nad nimi se vznáší holubice, symbol Ducha svatého. Kolem se vznáší několik andělů. Figurální výzdoba oltářního pozadí pochází od sochaře Nessmana z Brna z 18. století.

Uprostřed stojí hlavní oltář, celý z mramoru. Nad mensou se nachází svatostánek a nad ním je umístěna soška Panny Marie, obklopena adorujícími anděly. Nad ní jsou umístěna dřevěná barokní nebesa. Milostná socha Panny Marie s Děťátkem představuje Marii jako královnu, jak drží malého Ježíše. Ten se chystá šlápnout na hlavu hada, který se svíjí kolem zeměkoule pod nohama Panny Marie. Je to výjev, znázorňující přislíbení o Vykupiteli v ráji: „Ona rozdrtí tvou hlavu“ (srv. Gn 3,15). Autor je neznámý ze 17. století. Její výjimečnost dosvědčuje mimo jiné i spletitá cesta do kojetínského kostela.

V Kojetíně byl v letech 1694-99 a 1702-07 primátorem Tobiáš Demarko, rodem Ital a povoláním kupec. Tento zbožný muž chtěl udělat něco, čím by zvýšil mariánskou úctu v Kojetíně. Jednoho dne, když odpočíval před svým domem, viděl nějakého muže, jak za sebou táhne přikrytý vozík. Zeptal se ho, kam jde a muž mu odpověděl, že musí prodat sošku Panny Marie. Demarko tuto sošku koupil, vystavil ji doma a s celou rodinou se u ní modlívali. Později nechal u Kojetína postavit kapličku, která stojí u cesty na Měrovice po pravé straně. V této kapli nechal sošku vystavit. Z blízkého i dalekého okolí k ní přicházeli poutníci vyprosit si dobré zdraví a některá uzdravení se skutečně udála. Z roku 1763 je doloženo uzdravení Anežky, dcery Jakuba Motala z Měrovic, která byla už čtyři roky slepá. V Pamětní knize úcty milostivé Matky Boží v Kojetíně je uschován zápis ze 4. prosince 1766, ve kterém Martin Škroňák z Biskupic potvrzuje uzdravení své půlroční dcerky na přímluvu Panny Marie právě v kojetínské kapli.

Pod vlivem těchto zázraků poutníků přibývalo a kaple už nestačila velkému množství příchozích. Mnoho poutníků muselo stát venku a tak přišel kojetínský farář František Zvach s myšlenkou postavit zde nový poutní kostel. Tehdejší olomoucký biskup ale stavbu kostela nepovolil, aby neupadal význam kostela farního. Socha byla 11. února 1767 přenesena slavnostním průvodem do kostela, umístěna na boční oltář sv. Josefa a na nově zbudovaný hlavní oltář postavena 22. srpna 1769.

A aby byl význam této cenné památky ještě zvětšen, vypráví si lidé v Kojetíně o sošce tuto pověst: Když byla soška Panny Marie přenesena do farního chrámu, umístili ji na boční oltář svatého Josefa, kde také měla zůstat. Když ale druhého dne přišel farář do kostela, socha zde nebyla. Nastal velký zmatek a shánění po sošce, ale nikde ji nemohli nalézt. Až odpoledne jeden muž jedoucí z pole zjistil, že soška je zpět v kapli. Tak ji tedy znovu přenesli do farního chrámu, avšak druhého dne se opět objevila v kapli. Ani třetí pokus o umístění Panny Marie v kostele nebyl úspěšný. A tak se kojetínští měšťané rozhodli postavit Pannu Marii na hlavní oltář, ke kterému nechali záhy přistavět korunu a trůn, do kterého Pannu Marii umístili. Od té doby už soška na hlavním oltáři zůstala a snad zde zůstane i nadále.

Kolem oltáře jsou rozmístěny čtyři sochy apoštolů, vyrobené v mnichovské dílně v r. 1888. vpravo stojí svatý Petr, v ruce drží klíč jako symbol papežské moci, opřené o Kristův výrok „Dám ti klíče království nebeského“ (Mt 16,19). Na druhé straně je socha svatého Pavla, držícího v ruce meč, symbol své mučednické smrti. Před nimi stojí sochy dalších apoštolů, nalevo je to svatý Jakub mladší a napravo pak svatý Jan. Ten drží v ruce kalich, protože podle pověsti mu bylo předloženo otrávené víno, které svatý Jan požehnal a když je vypil, nic se mu nestalo.

Na levé straně presbytáře je na zdi umístěna dřevěná barokní kazatelna. Nahoře je soška svatého Jana, u jeho nohou stojí orel, který je symbolem tohoto evangelisty. Před ním dva andělé drží desky Desatera Božích přikázání. Sousoší je dílem sochaře F. Schoniga z Kroměříže. Ve spodní části kazatelny jsou dva pozlacené reliéfy zobrazující novozákonní scény – Ježíšovo setkání s hříšnicí (srv. Jan 8,3-11) a Dvanáctiletý Ježíš v chrámě (srv. Lk 2,41-52).

Pod velkou částí kněžiště se nachází krypta, ve které je šest rozpadlých rakví s pozůstatky místních kněží. Vchod do hrobky kryje mramorová deska s nápisem „Requiescant in pace amen“ (Odpočívejte v pokoji. Amen). Po obou stranách presbytáře jsou nad bývalými sakristiemi umístěny oratoře, které nyní slouží jako skladiště. V presbytáři a po celém kostele jsou rozmístěna zastavení křížové cesty, pocházející z 19. století.

Severní kaple

V kostele je 8 bočních oltářů, figurální výzdobu některých z nich provedl před r. 1750 Gottfried (Bohumír) Fritsch, moravský barokní umělec 18. stol. Na dolní řadě oken jsou zobrazeni světci.

V čele severní kaple kostela stojí dřevěný oltář svatého Josefa, zhotovený před r. 1732. Oltář byl obnoven v r. 1937. Obraz byl přemalován v r. 1837 malířem Františkem Klabusayem. Na obraze je vymalována Svatá Rodina – Josef, Maria a Ježíš. Nad obrazem je potom socha svatého Josefa, klečícího před Bohem a přimlouvajícího se za lidstvo. Sochy po stranách obrazu představují svatou Alžbětu a svatou Annu.

Vedle oltáře se nachází socha Neposkvrněného srdce Panny Marie, práce mnichovské dílny.

Okenní vitráž představuje svatou Ludmilu, českou světici a babičku knížete Václava. Kolem krku má šál jako symbol své mučednické smrti.

Po obou kaplích jsou na zdech připevněny znaky cechů, které působily v Kojetíně. Při velkých slavnostech vždy zástupci jednotlivých cechů nosívali tyto znaky v průvodu. Cechovní postavníky pocházejí z 18. století.

Uprostřed kaple je oltář svatého Jáchyma a svaté Anny, rodičů Panny Marie. Je zděný, obnoven byl v roce 1837, v témž roce byl také oltářní obraz přemalován Františkem Klabusayem. Sochy andělů pocházejí pravděpodobně od B. Fritsche.

Proti němu stojí zděný oltář svatého Jana Nepomuckého, konsekrovaný v roce 1699, opravený r. 1849 a r. 1866. Autorem oltáře je pravděpodobně B. Fritsch. Obraz je dílem malíře Ignáce Weidicha a byl zakoupen v r. 1850.

V zadní části kaple stojí mramorová křtitelnice. Na její horní části je umístěna dřevěná soška svatého Jana Křtitele, jak křtí Ježíše Krista. Autorem je sochař J. Nessman. Nad nimi je umístěna socha Boha Otce.

Čtvrtý oltář v kapli je zasvěcen svatému Valentinovi. Oltářní obraz je od Jiřího Nevídala, zděný oltář byl konsekrován v roce 1762, sochy andělů jsou pravděpodobně dílem B. Fritsche. Před obrazem stojí socha svaté Terezie z Lisieux. Na okně za oltářem je zobrazena svatá Anežka.

Jižní kaple

V přední části jižní kaple kostela stojí oltář svatého Antonína. Oltář je ze dřeva, konsekrován byl v roce 1699, opraven v r. 1856. Obraz sv. Antonína pochází z roku 1732 od malíře Josefa Herberta, v r. 1853 byl přemalován malířem Zeidlerem z Vídně. Po stranách obrazu se nachází sochy svaté Barbory a svaté Kateřiny. Nad obrazem je umístěna socha sv. Jana Nepomuckého.

Vedle oltáře je okenní vitráž se svatým Václavem, českým patronem.

Socha Božského Srdce Páně, umístěná vedle oltáře, byla vyrobena v Mnichově.

Dalším oltářem je oltář Panny Marie se sochou Panny Marie, pomocnice křesťanů. Tento oltář není barokní, postavil jej kojetínský rodák, sochař Stanislav Hlobil v padesátých létech 20. století.

Na dalším oltáři je obraz svaté Barbory, patronky horníků. Oltář pravděpodobně pochází od B. Fritsche, konsekrován byl v r. 1779, obnoven v r. 1836 a 1866.

Posledním oltářem v kostele je zděný oltář Umučení Páně. Oltářní obraz pochází od malíře Jiřího Nevídala. Na obraze je Ježíš Kristus, umučený za hříchy lidstva, jak visí na kříži na hoře Kalvárii. Po stranách kříže stojí jeho matka, Panna Maria, a učedník svatý Jan. Před obrazem je socha svatého Antonína, držícího rozevřenou knihu, na níž sedí malý Ježíš.

Za oltářem je okenní vitráž se svatým Aloisem.

Poslední sochou v kapli je Panna Maria Bolestná, držící v klíně Krista poté, co byl sňat z kříže.

Kůr

Na velkém okně nad hlavním vchodem malba představuje Pannu Marii Královnu se sv. Cyrilem a Metodějem. Malba je shodná s okenní vitráží v hlavní lodi velehradské baziliky, je dílem mnichovské dílny z r. 1888.

Doklady o stavbě varhan se nedochovaly, avšak v r. 1730 se na ně již hraje. Shořely však v r. 1746. Nový nástroj byl postaven v letech 1749-51, v roce 1952 byl kompletně přebudován a zvětšen firmou Rieger z Krnova. V roce 1993 byla provedena generální oprava s nákladem 300.000 Kč. V roce 1998 byla oprava dokončena a varhany byly pozlaceny. Nová generální oprava varhan probíhala v etapách od listopadu 2002 do prosince 2004 a byl při ní opraven hrací stůl.

Varhany mají tři manuály a jeden pedál. Barokní varhanní skříň je zdobena sochami andělů, hrajících na hudební nástroje.

Sakristie

Na jižní oratoři je uschován betlém ze dřeva, pořízený v roce 1926. Obsahuje asi 35 figur. V roce 1993 byla ukradena figura krále, novou sošku vyrobil v roce 1995 Pavel Hladký ze Švábenic. Druhá oratoř skrývá zobrazení Božího hrobu.

Nejcennější památkou je obraz sv. Jana Křtitele, práce neznámého italského malíře z r. 1739, v současné době depozitovaný na faře. Dalším klenotem je ručně tepaná barokní monstrance po P. Bedovi Dudíkovi.

Věže

První zvony tohoto kostela vzaly za své za Třicetileté války. Zvony, pořízené r. 1717 byly poškozeny při požáru r. 1746 a místo nich byly ulity v r. 1870 nové – Maria, Prostřední a Josef, požehnány byly 12. června 1870. Byly zrekvírovány v 1. světové válce 16. října 1916 a 16. října 1917. Po válce v roce 1921 byly pořízeny zvony ocelové: Josef, Maria a Václav (požehnány 26. června 1921) a teprve v roce 1982 byly vyrobeny nové zvony ze zvonoviny. Ty byly ulity v dílně Laeticie Dytrychové v Brodku u Přerova. Požehnány byly 26. září 1982 biskupem Josefem Vranou.

Na severní věži jsou čtyři zvony:

• Panna Maria (380 kg) nese nápis „Maria zůstává naší Matkou. Daroval kanovník páter Augustin Kadlčík. Kojetín. Ulila rodina Dytrychova L.P. 1982,“
• Božské Srdce Páně (620 kg) nese nápis „Hlas můj je hlasem Srdce Kristova. Zvony pořízeny za působení P. kanovníka Augustina Kadlčíka. Kojetín L.P. 1982. Ulila rodina Dytrychova,“
• Svatý Michael (umíráček, 88 kg) nese nápis „Svatý Michaeli, uveď duši do života věčného. LP 1981 Kojetín. Ulila rodina Dytrychova“ – tento zvon byl znovu ulit, neboť při čtvrtém zvonění praskl,
• Svatý Josef (230 kg) nese nápis „Svatý Josef svou rodinu neopouští. Ulila rodina Dytrychova LP 1982. Kojetín.“

Na druhé věži je jeden zvon: Sv. Cyril a Metoděj – Sv. Jan Sarkander – A.C.Stojan (850 kg) s nápisem „Svatí patronové jsou naší ctí, radostí, silou a nadějí. Ulila rodina Dytrychova. Kojetín L.P. 1982.“ Mimoto se na této věži nachází i hodinový stroj a v nejvyšší, vnější části věže jsou dva malé zvonky, které odbíjejí hodiny.